Úvod
Příprava podkladů
Nátěrové hmoty
Bandážování
Izolační nátěry
Umělecké práce
Malby
Materiály

Malby

Vápenné nátěry
Malby barvami se škrobovými klihy
Malby barvami se živočišnými klihy
Malby barvai s celulózovými klihy
Kazeínové malby
Malby barvami s voskokazeinovým klihem
Leštěné voskové malby

 


 

Malbou a nátěry upravujeme povrch stropů a stěn z důvodů konzervačních i ochranných, z důvodů estetických i z důvodů hygienických. Podle druhu užitého pojidla známe malby vápenné, klihové, kazeínové, voskové aj. Každé z pojidel má dobré i špatné vlastnosti, které malíř i laik má znát, aby jich využil ve prospěch díla a zabránil jeho brzké zkáze. Nejméně odolná jsou pojiva organická, jako je kostní, škrobový nebo celulózový klih. Trvanlivější je vápno. Volba pojidla barev a techniky provádění záleží na prostředí. Ve vlhku (blízko vody, v lese aj.) se organická pojidla neosvědčují (plesniví, práškovatí apod.). V těchto případech použijeme vápenných nátěrů.

 

Vápenné nátěry

Vápno je významnou surovinou ve stavebnictví i v nástěnném malířství. V nástěnné malbě má význam jako bílá barva i jako pojidlo a je též dezin¬fekčním prostředkem. Při vysýchání se mění v nerozpustnou hmotu a vytváří s omítkou dobře vázaný povrch. Pálené vápno pohlcuje ze vzduchu vlhkost (je hygroskopické) a rozpadá se na prach.

Užiti vápna

Hašeného vápna lze použít pro vnitřní nátěry i pro nátěry vnější, např. fasády, místa trpící vlhkem, výpary a náhlými změnami teploty, jakož i k pří¬pravě izolačních a dezinfekčních nátěrů, k základním nátěrům na nové omítky a k nátěrům nehoblovaných desek. U vápenných nátěrů je pojidlem samo vápno, které při vysýchání pohlcuje kysličník uhličitý ze vzduchu a přeměňuje se v nerozpustný uhličitan vá¬penatý. Proto při provádění vápenných nátěrů záleží na pomalém vysýchání. Čím pomaleji vápenný nátěr vysýchá, tím je pevnější. Na místech, kde nátěr rychle schne, plochu před nátěrem navlhčíme čistou vodou nebo hotový nátěr postřikujeme vápennou vodou, aby plocha byla co nejdéle vlhká a che¬mický proces tvrdnutí vápna se prodloužil. Výhodné je natírat vápnem za vlhkého počasí nebo při nižší teplotě (8 až 12 °C). Zmrzne-li čerstvý nátěr, pojivost vápna zmizí, nátěr práškovati, odprýskává a odpadává. Pevnost vápenného nátěru záleží i na pevnosti a tvrdosti omítky. Stěny pod vápenný nátěr mají být drsnější, aby nátěr dobře přilnul. Natřeme-li čerstvou omítku vápenným mlékem, spojí se nátěr v pevný sklovitý povlak. Na hladkých cementových a sádrových omítkách vápenný nátěr nedrží, nespojí se a po druhém nátěru odpadává. Dobře provedený vápenný nátěr má být na povrchu sklovitý, odolný proti párám a výparům, nesmí se stírat a další nátěry mají lazurovat. Vápenné nátěry, které rychle vysýchaly, při otírání práškují. Aby se zlepšila přilnavost těchto nátěrů, použijeme směsí vápna s přísadami, např.:

Vápno a olej
K dobře vyleželému vápnu přidáme za stálého míchání 2  až 4 % lněné fermeže, a mícháme tak dlouho, až se fermež vstřebá (zmýdelní se). Tato vápenoolejová směs se používá k základním nátěrům omítek i k přípravě vápenných barev.
Vápno, mýdlo a olej
Do hustého vápenného mléka přidáme 2 až 4 % lněné fermeže a až 6 % rozvařeného jádrového mýdla. Mícháme tak dlouho, až se utvoří hladký roztok. Směs pak ředíme vodou. Nátěry touto směsí la-zurují. Užíváme je pro nátěry chodeb, průjezdů, topíren, nehoblovaného dřeva a místností vystavených náhlým změnám teploty.
Vápno s mýdlem
Připravíme z vápenného mléka a rozvařeného jádrového mýdla. Na 50 kg vápenné kaše přidáme 1 1/2 až 2 kg jádrového mýdla. Směs zhoustne a dalším míšením nabude původní konzistenci. Ředíme ji vodou a používáme k základním nátěrům na oškrabaných omítkách, na spálených a zakouřených stropech a jako podklad pod všechny druhy maleb s orga¬nickými pojidly.
Vápno, mýdlo a mléko.
K směsi vápna s mýdlem přidáme asi 10 % mléka. Směs je vhodná pro vrchní vápenné nátěry na podkladu z vápenoolejové směsi. Nátěry mají sklovitý povlak a lazurují.
Vápno s mlékem
Vápennou kaši ředíme mlékem na nátěrovou hustotu. Směs v nátěru vysýchá bez skvrn a je po druhém nátěru čistá. Na fasádě nesmí do 24 hodin zmoknout, jinak se objeví v nátěru bílé skvrny, které však po novém nátěru zmizí.
Vápno s kazeínem
Do vápenného mléka přidáme až 10 % kazeínového roztoku.
Vápno a tvaroh
Místo mletého kazeínu se používá též tvaroh, který roz¬děláme s vápennou kaší. Vzniklý roztok přidáváme k vápennému mléku nebo barvě.
Vápno s lojem
Do vařícího vápna při hašení dáme tuhý vyškvařený nebo nakrájený syrový lůj (nebo žluklé sádlo) v poměru až 3 kg na 20 kg nehaše-ného (páleného) vápna. Směs je vhodná pro všechny druhy nátěrů.
Vápno s kuchyňskou solí
Do hotové vápenné kaše nebo hustého vápenného mléka přidáme roztok kuchyňské soli. Na 50 kg vápenné kaše dáváme 2 až 3  kg soli rozpuštěné v 6 až 8 l vody. Nátěry jsou sklovité, tvrdé, neodprýská-vají a dobře vzdorují vlhkému podnebí.

Pigmenty

Pro vápenné nátěry lze upotřebit všechny pigmenty minerálního původu, které se v alkáliích nemění.

Ze žlutých to jsou:
okry světlé, tmavé, satinóbr, siena přírodní, železitý okr, neapolská žluť, kadmium.
Z červených:
červený okr, železité červeně (pompejská červeň, terrakota), ultramarínová a chrómová červeň.
Z hnědých:
umbra přírodní i pálená, hněď srnčí, písková siena pálená.
Z modrých:
ultramarínová modř světlá i tmavá, kobaltová modř, fialový ultramarín.
Ze zelených:
zelená hlinka, veronská zeleň, zelený ultramarín, kysličník chromitý, zeleň vápenná.
Z černých:
čerň révová apod.

Vápenné nátěry na nové omítce

Podklad:
omítky vápenné, vápenocementové, nehoblované dřevo.
Pojidlo:
hašené vápno a jeho směsi.
Pigmenty:
všechny pigmenty stálé v alkáliích.
Pomůcky:
štětky, natírací kartáče, pěstní štětce, pravítko, stěrka, síto, tlaková stříkačka, šňůra na vyznačení přímek.

Příprava vápenné barvy

Vápenné mléko tónujeme pigmentem stálým ve vápně, jehož můžeme přidat nejvýše 10 % v poměru k vápenné kaši. Více pigmentu snižuje tvrdnutí vápna, neutvoří se sklovitý povlak, nátěr práškuje. Větší množství pigmentu vyžaduje přísadu mléka, kazeínového roztoku apod. Barvu pro nátěry připravíme z hustého vápenného mléka, do něhož při¬dáme pigmenty dobře utřené s vodou. (Např. světle žlutý nátěr mícháme ze světlého okru, který lomíme ultramarínem modrým, zelenou, srnčí hnědí apod. podle toho, jaký odstín žluté potřebujeme.) Barvu pak procedíme a přidáme na 10 l vápenné barvy 1 l mléka. Při míchání vápenných barev počítáme s tím, že v nátěru zesvětlí. Přidáváme-li do vápenného mléka více pigmentu, musíme přidat i kazeínový roztok.
Hotovou vápennou barvu ředíme vodou a procedíme hustým sítem, neboť krupičky z nevyhašeného, popř. spáleného vápna a písek znehodnocují nátěr a usazují se ve štětinách štětek.

Bílé nátěry stropů a stěn

Nátěr provádíme čistým vápenným mlékem ředěným podle nasákavosti stěny vodou. Hustým vápenným mlékem ne-natíráme, protože se nestejnoměrně roztírá a zahlazuje. Nejdříve natíráme všechny bílé plochy, např. stropy v místnostech, stropy i stěny v chodbě, koupelně, ve spíži atd. Natíráme plně namočenou štětkou. Tzv. natírání na sucho způsobuje v nátěru šmouhy vydřené štětinami, které odstraníme jen novým nátěrem řídkým vápenným mlékem. Podle potřeby nátěr opakujeme, přičemž nový nátěr lazuruje. Podle potřeby můžeme suchý nátěr přestříkat. Řídké, dobře cezené vá¬penné mléko dáme do tlakové stříkačky a plochy stejnoměrně přestříkáme. Vzdálenost trysky od stříkané plochy bude až 50 cm. Na očích máme ochranné brýle a na rukách gumové rukavice.

Nátěry stěn vápennou barvou

(sokly v koupelně, chodbě aj.)

Po přestříkání stropů odměříme výšku stěn od stropu a šňůrou potřenou suchým pigmentem (okrem, srnčí hnědou, prachem ze spáleného papíru) vyznačíme (šlehneme) výšku stěn a soklů. Barva ze Šňůry zanechá na stěně rovnou přímku, podle které stěny barvou zarovnáváme. Je-li provádějící sám, uváže šňůru na hřebík a zarazí jej na značce do stěny. Na druhém konci pak šňůru přidrží na značce a šlehne. Výška stěn záleží na výšce místnosti. V nízkých místnostech od¬měříme stěny co nejvýše. Je-li spojení stropu a stěn ostré, bude styk barvy stěn s bílým stropem v téže hraně. Vápennou barvu připravenou pro nátěr ředíme vodou podle nasákavosti stěn. Vhodnost natírání vyzkoušíme na nenápadném místě. Barva nesmí být hustá (tvoří se vrstvy) ani řídká (nekryje). Stěny kolem stropu zarovnáme (ořezáváme) řidší barvou podle pravítka pěstním štětcem a dlouhou neodřenou štětkou natíráme. Nátěr nedřeme, snažíme se, aby byl na jedno natření čistý. Nátěr každé stěny ukončíme u podlahy. Není-li nátěr čistý, přestříkáme jej řidší barvou z tlakové stříkačky. Nejdříve přetřeme část stěn kolem stropu v šířce asi 50 cm a pak stříkáme tak, abychom nepostříkali hotový strop. Zbylou barvu schováme ve sklenici pro případnou opravu.

Vápenné nátěry na starých omítkách a adaptovaných stěnách

Starou omítku, zbavenou starých nátěrů barev a umytou, nové části omítek a opravy vápennou maltou po obroušení pačokujeme vápenným mlékem s přísadou lněné fermeže . Vápenné nátěry na starých omítkách vyžadují, aby základní nátěr vápenným mlékem byl bílý. Proto strop i stěny pačokujeme dvakrát i s novou omítkou.
Příprava bílé -vápenné barvy.
Barvu mícháme z vápenného mléka. Pro lepší krytí přidáme asi 1/10 bílé hlinky rozdělané ve vodě (na 10 kg vápenného mléka připadá asi 1 kg bílé hlinky). Do hotové barvy přidáme 1 1/2 l mléka a hotovou barvu podle potřeby ředíme vodou. Barvu pak procedíme hustým sítem nebo organtýnem.
Bílé nátěry stropů a stěn.
Směsí vápna s hlinkou natíráme stropy a všechny bílé plochy v bytě. Natírá se plnou štětkou a nátěr se musí v čerst¬vě nanesené vrstvě uhladit. Po u-schnutí všechny bílé plochy přestří-káme dobře cezenou barvou z tla¬kové stříkačky.
Nátěry stěn vápennou barvou.
Vá¬penné barvy pro stěny a sokly při¬pravíme ze směsi vápna s bílou hlin¬kou přidáním příslušného pigmentu rozdělaného s vodou. Přísadu mléka zvýšíme, popř. přidáme roztok z mle¬tého kazeínu nebo tvarohu. Odměříme a šňůrou vyznačíme výšku stěn a soklů a pak je pěstním štětcem podle pravítka ořezáváme řidší barvou a plně na¬močenou štětkou natíráme. Každou stěnu ukončíme až k pod¬laze. Nátěr má být na jedno na¬tření čistý, jinak jej přestříkáme řídkou cezenou barvou z tlakové stříkačky. K natírání vápennými barvami potřebujeme dlouhé neodřené štětky a štětce. Necháme je jistou dobu ve vodě, aby zatáhly, a pak je namočíme do vápenné barvy. Pěstním štětcem ořezáváme stěny kolem stropu, ob¬táhneme vápennou barvou rámy oken, dveří, kolem podlahy, vypínačů, dlaždic a soklů. Podlahy v místnosti přikryjeme papírem, protože některé podlahy (dubové) černají.

 

Malby barvami se škrobovými klihy

Malby barvami se škrobovými klihy se jednoduchostí přípravy pojidla a jasností vyrovnají malbám klíženým kostním klihem.
Podle výroby jsou škrobové klihy rosolovité a práškovité. Některé škrobové klihy jsou slabě alkalické, jiné slabě kyselé. Známé jsou škrobové klihy Rubyl, Cristal, Nepovol, Suchý malířský škrobový klih. Malby barvami se škrobovými klihy jsou vhodné jen pro místnosti se stálou teplotou. V ku¬chyních, kde se vaří na plynovém sporáku, brzy zvětrávají a práškují. V místnostech, jejichž stěny promrzávají, malby brzy puchýřovatí a odpadávají.

Škrobové klihy:
rosolovitý klih Rubyl a Cristal, mletý škrobový klih Nepovol, Suchý malířský škrobový klih.
Pigmenty:
kaolín, plavená křída, bílá hlinka, pigmenty stálé v alkáliích.

Příprava barev se škrobovými klihy

Příprava pojidla z Rubylu nebo Cristalu. Rubyl nebo Cristal dáme do nádoby, dobře rukou třeme, abychom rozetřeli hustější části rosolu, pak po částech přidáváme vodu a mícháme tak dlouho, až se voda vstřebá. Za stálého míchání a přidávání vody ředíme roztok na hustotu řídké smetany.

Příprava pojidla z mletých škrobových klihů

Suché mleté škrobové klihy (např. Nepovol nebo Suchý malířský škrobový klih) prášíme do vody za stálého míchání tak dlouho, až získáme roztok hustoty smetany; pak jej necháme 1 až 3 hodiny v klihu zmazovatět. K rozděláni užijeme jen vlažné vody. Roztok nevaříme ani nezahříváme. Připravíme si jen tolik roztoku z Nepovolu nebo Suchého malířského škrobového klihu, kolik stačíme během dne spotřebovat. Starší roztoky v teple ztrácejí lepivost.

Jiný způsob přípravy roztoku z mletého škrobového klihu:
Do čtyřlitrového hrnce nalijeme teplou vodu, ponoříme do ní velký pěstní štětec a nasypeme asi 1/4 kg suchého mletého škrobového klihu a štětcem rychle kvedláme, dokud se práškový klih ve vodě nerozptýlí. Tento způsob přípravy roztoku z Nepovolu nebo Suchého malířského škrobového klihu je rychlý a spolehlivý.

Příprava bílé barvy se škrobovými klihy

Směs z 1 dílu kaolínu, plavené křídy a 1/4 dílu bílé hlinky rozdělané s vodou na kaši klížíme za stálého míchání a hnětení rukou roztokem pojidla, který přiléváme po částech tak dlouho, až je směs vláčná a mírně stéká. Poměr roztoku pojidla ke směsi bílých materiálů je 1 : 4. Klíženou směs pak ředíme opatrně vodou a procedíme přes síto nebo organtýn.

Příprava bílé barvy z plavené křídy se škrobovými klihy.

Ve 3 l vody rozděláme 10 kg plavené křídy a za stálého míchání rukou přiléváme roztok některého škrobového klihu tak dlouho, až směs volně stéká. Podle nasákavosti plochy ji ředíme vodou.

Příprava bílé barvy z kaolínu se škrobovými klihy

Kaolín rozděláme s vodou na hustou kaši (na 10 kg kaolínu 12 l vody) a přidáváme roztok některého škrobového pojidla tak dlouho, až směs stéká. Přilnavost nátěru zkoušíme otíráním suchého vzorku na zdi. Kaolín vyžaduje více pojidla, aby se nátěrová barva v nátěru slévala a neotírala se. Barva z čistého kaolínu málo kryje, proto přidáváme malé množství bílé hlinky nebo plavené křídy.

Příprava barev se škrobovými klihy.

Barvy pro nátěry stěn mísíme podobným způsobem jako bílou barvu z plavené křídy, kaolínu a hlinky. Pigment utřený do husta s vodou klížíme roztokem některého škrobového pojidla nebo jej rozděláme přímo v roztoku škrobového klihu a přidáváme do hotové bílé barvy. Odstíny barvy srovnáváme se vzorkem, neboť i světlé odstíny barev se škrobovými klihy se jeví živější. Odstínování bílých barev klížených škrobovými klihy lze provést i tónovacími pastami pro latexové barvy.

 

Malby barvami se živočišnými klihy

Vodová pojidla organického původu jsou vhodná jen pro vnitřní malby. Jejich předností je, že se snadno pojí s pigmenty při míšení barev a dobře se s nimi pracuje. Nevýhodou je, že podléhají snadno rozkladnému vlivu kysličníku uhličitého ze vzduchu a vlhku, které urychlují rozklad pojidla a tím zvětrávání (práškování) malby. Ve vlhku je pojidlo živnou půdou choroboplodných baktérií a plísní. Trvanlivé jsou malby v suchých místnostech se stálou teplotou. Na pro¬mrzajícím zdivu i nejpečlivěji provedená malba puchýřovatí a odpadává. V místnostech, kde se vaří na plynovém sporáku, vyvíjí se více kysličníku uhličitého, malba rychle chřadne a na studeném zdivu i za nábytkem se tvoří plíseň, kterou kysličník uhličitý podporuje. Pro takové prostředí bývá vhodnější vápenná malba.
Má-li malba vydržet co nejdéle, je třeba při vaření, zejména v kuchyních, stále větrat.

Součásti klihových maleb:
kostní nebo kožní klih, želatina, mazlavé i jádrové mýdlo, mléko, fermež, glycerín, kamenec, bílá hlinka, plavená křída, běloba malířská a zinková a všechny pigmenty minerálního i organického původu.
Podklady:
omítka vápenná, sádrová, z nastavené malty, dřevěné stěny, překližky, Sololit, Smrekolit, Hobra, plátno, papír.

Příprava klihového roztoku.

Drolkový, drcený nebo mletý klih dáme do nádoby a nalejeme na něj čtyřnásobné množství vody. Za 1 až 5 hodin klih nabobtná, přičemž podrží svůj tvar. Nádobu pak dáme do větší nádoby s horkou vodou a klih rozpouštíme. Dlouhým vařením na přímém ohni klih ztrácí lepivost a připaluje se. Po rozpuštění jej ředíme stejným dílem vody v poměru 1 : 8, pak dalšími podíly vody na roztok v poměru 1 : 10 až 1 : 12.
Slabší roztoky použijeme k přípravě světlých barev, koncentrovanější pro klížení sytých barev. Klížení barev silnějšími roztoky klihu vyžadují určitou praxi a zkušenost.
Kožní klihy se snadno připalují, vyžadují proto větší pozornost při vaření.
Želatinu namočíme v desetinásobném množství vody a za 1/2 hodiny ji rozpouštíme a mísíme s barvami jako kostní nebo kožní klih.

Klížení barev

Barvu rozděláme s vodou na hustou kaši a pozorně přidá¬váme teplý roztok kostního nebo kožního klihu, popř. roztoku želatiny. Množství odhadujeme podle stékání barvy se štětce, nebo otíráním suchého vzorku. Každý pigment vyžaduje jiné množství klihového roztoku. Překlížené barvy (nadbytek klihu v barvě) rychle stékají, při natírání tečou, špatně kryjí, v nátěru lazurují. Nátěry jsou šmouhovaté, šedivější a brzy odprýskávají. Nedoklížené barvy (málo klihu) mají jasné odstíny, nátěry jsou čisté, avšak při otírání pouští.

Příprava bílé barvy

Rozdrcenou bílou hlinku sypeme pomalu do vlažné vody, až dosáhne hladiny, a necháme ji nejméně hodinu v klidu. Přebytečnou vodu slijeme a hlinku hněteme rukou, aby vznikla hladká kašovina, do které přidáme trochu teplého roztoku klihu (kostního nebo kožního, želatinu), upraveného v poměru 1 : 12, a hněteme dál. Směs zhoustne a dalším mí¬cháním se rozetřou i nejmenší kousky hlinky. Po chvilce hnětení přidáme další podíl klihového roztoku a mícháme dál. Pak přidáváme za stálého míchání klihový roztok tak dlouho, až směs nabude konzistence jako před míšením s klihovým roztokem; musí volně stékat.
Na 10 kg suché bílé hlinky přidáme 2 až 3 1 roztoku kostního klihu (1 : 8 až 1 : 2). Do hotové klížené hlinky přidáme několik kapek lněné fermeže nebo 1/2 až 1l mléka, čímž se zabrání pěnění barvy při ředění vodou. Po přidání mléka klížená hlinka zhoustne a musí se proto upravovat ředěním vodou a klihovým roztokem.
Pro lepší krytí a bělejší odstín přidáváme do bílé hlinky 1/3 až 1/2 plavené křídy nebo kaolínu, které namáčíme současně. Postup klížení, tj. přidávání klihového roztoku při míšení, je stejný.
Do hotové směsi přidáme mléko (na 10 l hotové barvy 1 l mléka). Klížená směs po přidání klihu a mléka při míšení rovněž houstne a musí se upravovat ředěním vodou a klihovým roztokem. Do této barvy můžeme přidat bílou latexovou barvu (1 kg na 10 l hotové barvy). Získáme kvalitní bílou nátěrovou barvu, která se dobře při natírání nanáší, roztírá a uhlazuje a dobře kryje. Po uschnutí je nestíra-telná. Směs je vhodná pro nátěry ploch vystavených otírání.

Světlé klihové barvy

Připravujeme je z hotové klížené bílé hlinky nebo směsi s plavenou křídou a z pigmentu, který utřeme starším štětcem do husta s vodou a přidáváme do bílé barvy. Místo suchých pigmentů můžeme použít hotových tekutých barev nebo tónovací pasty pro latexové barvy.
Po náležitém promíchání porovnáme suchý vzorek s předlohou a podle potřeby přidáváme další podíl pigmentu rozdělaného s vodou, tekutou barvu, popř. tónovací pastu. Hotovou barvu upravíme slabým klihovým roztokem a mlékem. Přidávání suchého pigmentu do bílé klížené barvy se nedoporu¬čuje; pigment se nerozptýlí a vzniklé krupičky v barvě se při natírání rozmazávají.

Polosyté klihové barvy

Připravujeme je z pigmentu, který upravíme s vodou na hustou kaši. Po dokonalém utření štětcem nebo rukou přidáváme po částech roztok kostního klihu (1 : 8) jako při klížení hlinky. Pak přidáme bílou klíženou hlinku nebo její směs s plavenou křídou, srovnáme suchý vzorek s předlohou a vyzkoušíme přilnavost nátěru. Do hotové barvy přidáme ještě mléko, popř. latexovou barvu. Množství klihu pro polosyté nátěry nelze stanovit. Záleží na lepivosti klihu (množství glutinu) a na složení pigmentu. Např. chrómová žluť a oranž potřebují málo klihu, nástěnná zeleň, révová čerň, ultramarín naopak více klihu.

Syté klihové barvy

Připravujeme je bez přísady bílé. Použijeme jen ba¬revných (pestrých) pigmentů. Při rozdělávání barev s vodou postupujeme stejně jako při přípravě polosytého odstínu barvy. Máme-li dostatek mléka, utřeme pigment přímo s mlékem na hustou kaši a pak přidáváme opatrně roztok kostního klihu (1 : 8) nebo želatiny. V mléce rozděláváme révovou čerň, rumělky, ultramarín, nástěnnou zeleň. Klihového roztoku přidáme jen tolik, aby směs stékala. Okry, umbru, železité červeně rozděláváme pouze s vodou na kaši a přidáváme tolik klihového roztoku, aby směs volně stékala. Pak přidáme trochu mléka. Organické pigmenty, které se špatně s vodou spojují, pění a plavou na povrchu, ovlhčíme denaturovaným lihem, popř. jej přidáme do vody, nebo je třeme v slabém klihovém roztoku na hustou kaši a pak je podle potřeby ředíme mlékem. Mnozí malíři přidávají do sytých barev emulzi z včelího vosku. Barva zhoustne a musí se pro nátěr upravit roztokem klihu a mlékem. Zlepšování klihových barev. Běžnou přísadou ke klihové barvě je mléko. Klihovou barvu zlepšíme také voskovou emulzí, voskokazeínovým klihem, Glutolinem, Lovosou nebo latexovou barvou. Přebytečný klih v barvě odstraníme přidáním roztoku kamence , potažmo , mýdlového roztoku nebo neklíženou barvou rozdělanou pouze s vodou na hustou kaši. Do zpěněné barvy přidáme několik kapek fermeže nebo mléka. Pěna zmizí.

Podkladové roztoky pod klihovou malbu

Mýdlový roztok.
V nástěnné malbě se používá mýdlo mazlavé nebo jádrové. Význam podkládání mýdlem (mydlení) tkví v tom, že zásadité látky obsažené v mýdle ničí všechny bakterie žijící na stěnách, vsáknou do pórů omítek a tím je utužují, asi jako vápenné mléko. Mýdlo odstraní žíravost zbylou v omítce vytvořením nerozpustného vápenatého mýdla a zlepší přilnavost dalších nátěrových vrstev. Mastné součásti mýdla tvoří současně sklovinu, která umožňuje dobré roztírání barev a dosažení čistoty nátěrů. Pro stropy a stěny zbavené nánosů barev a umyté je vhodný mýdlový roztok uvařený z 1 kg mazlavého mýdla uvařeného v 8 l vody nebo 1/2 kg jádrového mýdla v 8 l vody. Roztokem pak natřeme strop i stěny. Mýdlový roztok na staré omítce má mít hedvábný lesk. K podkládání nových pačokovaných omítek užijeme slabších (řidších) mýdlových roztoků (z mazlavého mýdla roztok v poměru 1 : 16, z jádrového mýdla roztok v poměru 1 : 16 až 1 : 18). Do mýdlového roztoku přidáme pro lepší přilnavost při natírání malé množství klihové barvy nebo hlinky.

Jiný podklad pod klihovou malbu

(tzv. vídeňský způsob): Mýdlový roztok z jádrového mýdla mísíme s vápenným mlékem a směsí natřeme strop i stěny. Po uschnutí natíráme klihovou barvou. Mýdlový roztok má být na omak hladký. Suchý mýdlový nátěr na stěně nesmí přetřením tmavnout (překládat); na nemydlené stěně je čerstvý mýdlový nátěr tmavý. Slabé mýdlové roztoky neutvoří hladký povrch ani omítku neutvrdí. Hustý mýdlový roztok, zejména z mazlavého mýdla, je mastný, často proniká nátěrem a tvoří v nátěru mastné tmavé skvrny a šmouhy. Odstraníme je oškrabáním a umytím stěny. Proto mýdlový roztok nejdříve vyzkoušíme a pak jej natíráme jako barvu, nebo stěny dvakrát podkládáme slabším roztokem. Barva na mýdlový podklad musí být přiměřeně hustá, aby se dobře natírala a urovnala a aby též kryla. Řídké nebo překlížené barvy na mastném nebo mýdlovém podkladu nekryjí a mýdlový podklad prosakuje nátěrem. Takové stěny natřeme řídkým vápenným mlékem, které mastnotu z mýdla váže a umožní provedení nového nátěru zlepšenou barvou. Barvy pro nátěry na nových omítkách musí být řídké. Husté barvy i přes mýdlový podklad tvoří v ploše lesklé ledové skvrny a odstíny barev se mění (ztravují). Mléko jako podklad pod klihovou barvu. Je vhodné pro místnosti, kde je třeba rychle postupovat (např. veřejné jídelny, kavárny apod.). Klihovou barvou můžeme natírat vlhký podklad. Nátěr lazuruje a čistě vysýchá.

Zvláštní úprava ploch v novostavbě

Malby jsou většinou provedeny místo nátěrem štětkou nástřikem vápennou barvou. Povrch takových ploch je porézní a silně nasákavý. Ani nejslabší mýdlový roztok nelze užít, protože barva nechytá (nepřilne) a póry v omítce se nezaplňují. Stěny a stropy takto provedené malby nejdříve obrousíme skelným pa¬pírem, oprášíme a natřeme řídkou, dobře klíženou a cezenou hlinkou, kterou se zaplní póry ve starém nátěru. Po vyspravení omítky sádrou podkládáme mýdlovým roztokem a natíráme klihovými barvami.

Nátěry klihovými barvami

Strop i stěny podložíme mýdlovým roztokem. Vyznačíme výšku stěn soklů a ploch, které budou bílé. Do nádoby dáme trochu cezené bílé barvy, nepatrně ji ředíme vodou a pěstním štětcem podle pravítka obtáhneme (ořezáváme) část patřící k ploše stropu. Pak dlouhou štětkou nebo natíracím kartáčem natřeme strop. Začínáme natírat od okna a tahy zahlazujeme rovněž proti oknu, aby nasta¬vování (pokračování) nebylo znatelné. Natíráme plnou štětkou a barvu ředíme jen podle nasákavosti plochy. Štětka má při natírání klouzat, nikoliv drhnout. Po uschnutí rozředíme malé množství bílé nátěrové barvy vodou, znovu procedíme organtýnem, nalijeme do stříkačky a všechny bílé plochy pře-stříkáme. Objeví-li se na suchém nátěru žluté až rezavé skvrny, např. v kuchyni, natřeme strop mlékem a po uschnutí nátěr opakujeme.

Nátěry stěn klihovou barvou

Dobře klíženou a cezenou barvu ředíme nepatrně vodou a stěny ořezáváme pěstním štět¬cem podle pravítka. Zároveň obtáhne¬me štětcem touž barvou špalety oken, dveří, zá-rubně, vypínače, podla¬hy atd. Při natírání stěn začínáme od okna a ná¬těr ukončíme až k pod¬laze. Nátěry uhlazujeme svislými tahy. Barvu ře¬díme podle nasákavosti plochy při natírání. Při správném podkládání mýdlovým roztokem a natírání barvou mohou být stěny na jedno na¬tření čisté. Jinak stěny přestříkáme řídkou bar¬vou z tlakové stříkačky (tryskou 0,25)

Fixování klihového nátěru

Pouští-li tmavý nátěr při otírání, fixujeme jej slabým roztokem Lovosy (1 : 50) s přísadou denaturovaného lihu nebo škrobovým roztokem. Mléko použijeme pro fixování světlých nátěrů. Na polosytých a sytých nátěrech tvoří i nejslabší roztok mléka tmavé skvrny. Lesklé skvrny v nátěru klihovou barvou způsobuje mnoho klihu v barvě, alkalický podklad (v novostavbě), alkalické mýdlo. Proto podkladové roztoky zkoušíme, vápenný podklad neutralizujeme. Čistota nátěru klihovými barvami záleží i na čistotě nádob, pomůcek, pracovního místa a technice natírání. Spálený klih se dostane i na stěnu a nátěr znečišťuje. Špatně rozetřený pigment nebo necezená barva způsobují potíže při natírání. Proto barvy cedíme hustým sítem nebo organtýnem.

Nátěry sádrových omítek klihovou barvou

Sádrové omítky nové i staré připravené k natírání natíráme klihovými barvami. Světlé barvy mísíme z 1 dílu plavené křídy, 2 dílů kaolínu, 1/2 dílu Litoponu a 1/2 dílu bílé hlinky. Do směsi rozdělané s vodou na hustou kaši dáme jen tolik klihového roztoku (1 : 8), aby volně stékala, pečlivě ji procedíme a při¬dáme mléko. Jakost nátěrové barvy zlepšíme přidáním bílé latexové barvy. Směs zhoustne. Upravujeme ji klihovým roztokem na potřebnou vláčnost pro natírání a rozliv v nátěru. Barvy mísíme ze suchých pigmentů nebo tónovací pasty pro latexové nátěry. Odstíny barev mísíme vždy světlejší, neboť na hladké sádrové omítce vycházejí tmavší než na obyčejné vápenné omítce. K natírání sádrové omítky napuštěné fermeží a natřené fermežovou barvou musí být barvy tak husté, aby dobře kryly, daly se plochým štětcem vyhladit a stopy štětce se slévaly. Pro sádrové omítky napuštěné kompozicí z mýdla, klihu a kamence, mlékem, voskokazeínovým klihem apod. ředíme barvu tak, aby se dobře natírala a aby kryla. Nátěry na sádrových omítkách nepřestříkáváme. Není-li nátěr na jedno natření čistý, musíme plochu umýt čistou vodou a nátěr opakovat zlepšenou barvou. Římsy, plastické ornamenty apod., které jsou zpravidla světlejší, natíráme pěstním štětcem až po ukončení nátěrů ploch. Práce na sádrových omítkách je specialitou v technice nátěrů klihovými barvami. Hladké sádrové omítky vyžadují čistotu ve všech úkonech i v pří¬pravě barev, nádob a pomůcek. Velké plochy sádrových omítek vyžadují více pracovníků a dobře promyšlenou organizaci pracovního postupu, zejména při natírání.

 

Malby barvami s celulózovými klihy

V praxi známe metylcelulózu pod názvem Glutolin, Modocol a karboxy-metylcelulózu pod názvem Lovosa (náš výrobek). Jsou to pojidla upotřebi¬telná pro nátěrové a obkladové hmoty, k přípravě tmelů apod. Pojidla vy¬žadují stálou teplotu. Pro vnější nátěry se nehodí, snadno se rozpouští. Velmi reagují na kysličník uhličitý.

Malby barvami s metylcelulózovým klihem

Součásti klihových barev:
Glutolin, Modocol, denaturovaný líh, kamenec, plavená křída, Litopon a všechny pigmenty minerálního i organického pů¬vodu.
Podklad:
vápenná omítka, sádrová omítka, dřevěné i umělé desky, plátno, papír.

Omítky připravujeme jako pro klihové malby, tj. podložíme mýdlovým roztokem nebo vápenomýdlovou směsí, roztokem Glutolinu 1 : 50 s přísadou plavené křídy nebo Litoponu pro lepší krytí nátěrů.

Příprava Glutolinu pro malbu

Základní pastu ředíme dvěma díly vody na roztok 1 : 30, jehož užijeme pro přípravu barev rozdělaných ve vodě a čtyřmi díly vody na roztok (1 : 50) pro míšení barev přímo v roztoku.

Příprava bílé barvy s Glutolinem

Bílou barvu pro nátěry ploch mísíme z plavené křídy s nepatrnou přísadou bílé hlinky, kterou rozděláme zvlášť. Do husté kaše z plavené křídy přidáváme roztok Glutolinu (1 : 30) tak dlouho, až směs volně teče (jako olejová barva). Podle potřeby ji ředíme roz¬tokem Glutolinu (1 : 75). Vodou neředíme. Při natírání vzniká pěna, kterou nelze odstranit. I řídké barvy při natírání pění. Pěnu jen částečně odstraní přísada denaturovaného lihu.

Příprava barev s Glutolinem

Připravujeme je z pigmentů rozdělaných přímo v roztoku 1 : 50 a po utření barvu ředíme tímtéž roztokem. K tóno¬vání lze užít i tónovací pasty.

Technika natírání barvou s celulózovým klihem

Dobře upravenou a přimě¬řeně ředěnou barvou nanášíme plně namočenou štětkou, rozetřeme a lehkým dotykem urovnáme. Barva musí volně plynout ze štětky, nesmí stříkat. Nátěry správně připravenou barvou jsou na prvé natření čisté. Druhé nátěry lze provést do zavadlého spodního nátěru. Přestříkávání ploch není nutné. Musíme-li však plochu přestříkat, přidáme do barvy denaturovaný líh, aby se barva dobře rozprašovala a rychleji schla.

Nátěry barvami s celulózovým klihem (Glutolin)

Čerstvé nátěry lze urovnat tupováním novou štětkou, tupovacím kartáčem nebo válečkovat sací houbou ve vidlici.
Hotové nátěry lze oživit plastickým nástřikem hustou barvou s Glutolinem. Barvu krátíme několika kapkami kostního klihu. Dřevěné desky, překližky, Sololit, připravené fermežovým nátěrem, na¬tíráme barvami rozdělanými přímo v roztoku Glutolinu (1 : 50). Do barev můžeme přidat malé množství latexové barvy. Nátěry jsou tvrdé a dají se vyhladit obrušováním jemným skelným papírem. Plátno natíráme rovněž barvou míšenou v roztoku 1 : 50 a ředíme ji roztokem 1 : 75. Nátěry jsou na prvé natření čisté.
Linkování, válečkování a jiné techniky provedeme barvami klíženými roztokem kostního klihu.

Fixativy z celulózového klihu

Glutolinu, Modocolu použijeme pro zpev¬nění klihových i vápenných nátěrů. Do roztoku 1 : 75 přidáme 10 % dena¬turovaného lihu. Fixativem zpevníme i plastické nátěry. Do roztoku můžeme přidat 1/10 Lukofobu. Po uschnutí fixáž opakujeme.

Malby barvami s karboxymetylcelulózovým klihem

Příprava pojidla z Lovosy. Příprava podkladu. Příprava bílé barvy s Lovosou. Pro bílou barvu použijeme pouze kaolín a bílou hlinku (plavená křída s Lovosou v nátěru teče a nedrží). Po utření s vodou přidáme tolik roztoku Lovosy (1 : 15), aby směs volně tekla. Na 10 kg suché hlinky s kaolínem připadají až 3 l roztoku Lovosy (1 : 15). Husté barvy ředíme roztokem Lovosy 1 : 50. Nátěry musí být čisté na jeden nátěr, protože při přetírání se spodní nátěr rozpouští. Proto plochu raději přestří-káme toutéž barvou z tlakové stříkačky. Roztok Lovosy je vhodným pojidlem barev pro válečkování, zejména hedvábného lesku.

Fixativy z Lovosy

Pro fixování nátěrů připravíme roztok Lovosy 1 : 50. Fixativ se hodí pro zpevňování všech nátěrů. Do fixativu pro vápenný nátěr přidáme roztok bílého jádrového mýdla (asi 1/5 obsahu roztoku Lovosy) nebo 1/10 Lukofobu.

Utvrzování celulózových klihů v malbě

K tomu slouží roztok kamence připravený z 25 dkg kamence a 5 l vařící vody, který mícháme, dokud se kamenec nerozpustí. Vlažným roztokem přestříkáváme plochu tak dlouho, až vrstva nátěru provlhne. Roztoky celulózových klihů se nekazí, musí se však uchovávat ve skleněné nádobě. Roztok Lovosy lze přidávat do barev klihových i do barev míšených s rost¬linným klihem.

 

Kazeínové malby

Kazeín je velmi staré pojidlo barev, známé ve všech malířských technikách. Roztoky jsou hlavní součástí emulzních barev, obkladových hmot, tmelů, fixativu apod. Kazeínové nátěry jsou trvanlivé a vhodné pro malby průjezdů, schodišť a místností s kolísající teplotou. Podléhají rozkladným účinkům kysličníku uhličitého. Nevýhodou je, že roztoky i kazeínové barvy se rychle kazí a rosolovatí. Proto připravíme jen tolik kazeínového pojidla a barvy, kolik stačíme během dne zpracovat.

Součásti kazeínové malby:
mletý kazeín, tvaroh, vápno, borax, louh, čpavek, mýdlo, mléko, všechny pigmenty stálé v alkáliích.
Podklady:
vápenná omítka, omítka z nastavené malty, nehoblované desky.

Příprava barev s kazeinovými klihy

Příprava pojidla z mletého kazeinu

V 5 l studené vody namočíme 1 kg mletého kazeínu a necháme jej do druhého dne bobtnat. Pak jej zamícháme a přidáme 1,8 dkg boraxu, 2,9 dkg čpavku nebo louhu anebo 30 dkg vápenné kaše, dobře zamícháme, aby všechny krupičky kazeínu zmazovatěly. Vznikne slabě zakalený silně lepivý roztok. Zmazovatění kazeínu urychlíme nahřátím do 60°C ve vodní lázni. Při zahřátí na vyšší teplotu ztrácí kazem lepivost.

Příprava kazeínového roztoku z tvarohu

Roztoky ze suchého mletého kazeínu i z tvarohu jsou stejně jakostní a mají stejnou trvanlivost v malbě. Podle alkálií užitých k zmazovatění mletého kazeínu nebo tvarohu rozezná¬váme: kazeín vápenný pro přípravu barev k vnějším i vnitřním nátěrům, kazeín louhový a kazeín čpavkový. Oba poslední druhy lze použít jen pro přípravu barev k vnitřním nátěrům a k přípravě emulzí.

Příprava bílé kazeinové barvy pro vnitřní nátěry

Základní bílou je bílá hlinka, Litopan nebo krycí běloba, které rozděláme s vodou na hustou kaši. Po částech přidáváme kazeínový roztok (vápenný, louhový, čpavkový). Přilnavost zkoušíme na stěně. Je-li kazeínového roztoku v barvě mnoho, barva v nátěru teče, nedá se ničím zadržet a nečistě vysýchá. Nadbytek kazeínu v barvě odstraňují malíři zaprášením povrchu barvy v nádobě sádrou a zamícháním. Sádra srazí část kazeínového pojidla a barva zhoustne. Více sádry kazeínovou barvu znehodnocuje.
Jiný druh kazeinové barvy pro vnitřní nátěry připravíme z hlinky a vá¬penného mléka. Do hotové, kazeínem upravené bílé hlinky přidáme 1/2 až 1 díl vápenného mléka a 5 % fermeže.

Příprava kazeinových barev pro nátěry stěn

Do hotové bílé kazeinové barvy z hlinky s bělobou přidáváme pigment, rozetřený s vodou na hustou kaši a upravený roztokem kazeínu. Pigmenty musí být stálé v alkáliích, protože k přípravě kazeínového pojidla používáme vápno, louh, borax nebo čpavek.

Příprava vápenokazeínové barvy pro vnější nátěry

Na 15 kg vápenné kaše připadají 2 kg bílé hlinky a 1 kg krycí běloby. Hlinku s bělobou rozetřeme s vodou na kaši a upravíme s vápenným kazeínem. Přilnavost zkoušíme na stěně. Nátěr může při otírání nepatrně pouštět, protože tento druh nátěru tvrdne až 3 týdny. Vápenokazeínové barvy připravíme z pigmentů stálých v alkáliích, utřených s vodou, které vmícháme do bílé vápenokazeínové barvy. I zde je třeba zkoušet přilnavost na stěně. Nadbytek kazeínu ve vápenokazeínové barvě způsobuje mastné skvrny a šmouhy, které opravíme přetřením vápennou barvou bez kazeínového pojidla.

Příprava podkladů pod nátěry kazeinovými barvami

Trhliny a nedostatky v omítce vyspravíme vápennou maltou nebo štukem. Plochy pak podložíme vápenným mlékem s přísadou kazeínového roztoku, vápenomýdlovou směsí, vápenným mlékem ředěným mlékem nebo čistým roztokem kazeínu nebo mýdla. Roztoky musí být stejnoměrně rozetřený a nesmějí stékat. Vzniklé stružky i pod nátě¬rem černají a odlupují se.
Kazeínový roztok se ředí v poměru 1 : 15 až 1 : 20, podle nasákavosti omítky.

Nátěry starých omítek kazeínovými barvami

Čistota a jakost nátěrů kazeínovými barvami záleží na přípravě podkladu, tj. omítky. Slabé roztoky činí stěnu nasákavou, barva se špatně natírá a uhla-zuje, místy teče, tvoří stružky a nánosy. Takový vadný nátěr odstraníme oškrabáním a umytím. Plochu znovu podložíme a nátěr opakujeme zlepšenou barvou. K natírání užijeme kratších starších štětek. Kazeínovou barvu roztíráme tence. Po uschnutí natřeme plochu ještě jednou. Druhý nátěr má lazurovat. Povrch nátěru urovnáme pozorným přestříkáním toutéž barvou. Obsahuje-li kazeínová barva více hlinky než vápna, užijeme k podkládání roztoků vápenomýdlových nebo vápenokazeínových. Natíráme dříve uve¬deným způsobem. Barva poměrně dobře kryje a dobře se natírá.
Obsahuje-li kazeínová barva více vápna než bílé hlinky, pak stěnu pouze vlhčíme vodou a ihned natíráme barvou. Nátěr ještě několikrát roztíráme, aby co nejpomaleji vysýchal. Pomalým vysýcháním utvrdne vápno i kazeín v pevný povlak, na kterém další nátěr toutéž barvou lazuruje. Tuto techniku používáme v promrzajících místnostech nebo tam, kde se srážejí páry či střídají teploty. Vnější omítku můžeme podložit vápenokazeínovou směsí a po uschnutí natírat barvou nebo stěnu nepodkládáme, nýbrž navlhčíme vodou a ihned do vlhkého natíráme vápenokazeínovou barvou. Do barvy přidáme malé množství lněné fermeže.

Nátěry nových omítek kazeínovými barvami

Nové omítky po obroušení a oprášení před pačokováním vápenným mlékem vlhčíme vodou. Pak natíráme kazeínovými barvami, do nichž přidáme až 15 % lněné fermeže. Barvy jsou sytější a živější. Přidáváme-li do světlých kazeínových barev fermež, pak hlinku nahradíme bělovou a snížíme i obsah vápna. Barvy v nátěru mají lazurový charakter a nátěry se musí vícekrát opakovat. Nerozpustnost a omyvatelnost kazeínového nátěru dosáhneme fixováním hotového nátěru na stěně nejdříve čistým roztokem čpavkového kazeínu a poté 4 % roztokem formalínu. Linkování, válečkování a šablonování na plochách natřených kazeínovými barvami provádíme klihovými barvami s přísadou mléka. Nátěr nehoblovaných desek provádíme přímo kazeínovou barvou bez podkládání. Natíráme dvakrát.

Nátěry barvami se samorozpustným kazeínem

Pojidlo z těchto kazeínu připravíme podle návodu (např. Firmus). Příprava barev i příprava podkladu je stejná jako příprava bílé, kazeínové barvy pro vnitřní nátěry. Rovněž technika natírání i dokon¬čovací práce jsou stejné.

Kazeínové fixativy

Kazeínový fixativ slouží k zpevňování nátěrů a maleb, které při otírání pouštějí nebojsou vystaveny nepříznivým povětrnostním vlivům. Zpevňují se nátěry fasád, freskové a sgrafitové malby, plastické křídové nátěry, inkrustace z barevných hmot apod. Ze čpavkového kazeínu připravíme roztok v poměru 1 : 20, do kterého přidáme ještě 10 % denaturovaného lihu. K rozprašování fixativu užijeme tlakové stříkačky nebo pistole s otvorem trysky 0,25 mm. Fixativ lze zlepšit přísadou 1/10 Lukofobu.

 

Malby barvami s voskokazeínovým klihem

Voskokazeínový klih je emulze z vosku, kostního klihu a kazeínu. Vlastnosti těchto pojidel se vzájemně doplňují. Klih dodává barvě zpracovatelnost, kazeín trvanlivost a vosk pružnost. Tento klih snáší dobře změny teploty a uplatňujeme jej při vnitřních pracích tam, kde se vyžadují kvalitní nátěry a malby, a to na všech druzích podkladů. Polosyté a syté odstíny barev vynikají sametovou sytostí barevných tónů. Hotové malby lze leštit kartáčem, čímž se dosahuje hedvábného lesku v malbě.

Součásti malby barvami s voskokazeínovým klihem:
kostní klih, mletý kazeín, včelí vosk, čpavek, borax, uhličitan amonný, pigmenty stálé v alká-liích. Pomůcky jako pro vápenné nebo klihové malby.
Podklady:
vápenná nebo sádrová omítka, dřevěné i umělé desky, překližky, papír.

Příprava barev s voskokazeínovým klihem

Příprava voskokazeínového klihu. Ve 4 l vody necháme nabobtnat 1 kg kostního klihu a rozpustíme jej v horké lázni. V 6 l vody necháme nabobtnat 1/2 kg mletého kazeínu a zmazovatíme (rozsadíme) jej 5 dkg boraxu nebo 6 dkg čpavku. Pak rozvaříme 70 dkg včelího vosku ve 2 l vody a za varu přidáme čpavek nebo uhličitan amonný. Vzniklou voskovou emulzi smícháme s teplým roztokem klihu a naposled do směsi vmísíme kazeínový roztok. Vznikne polotekutá až tažná směs, která vychladnutím tuhne v pastu. Do teplé směsi můžeme přidat až 15 % lněného oleje. Konzervujeme fe¬nolem. Voskokazeínový klih pro práci rozpustíme ve stejném dílu horké vody. Nevaříme, protože vařením se emulze rozpadá a sráží.

Příprava barev

Bílé barvy mícháme z bílé hlinky, plavené křídy a Lito-ponu, které upravujeme pro nátěry roztokem voskokazeínového klihu ředě¬ného vodou v poměru 1 : 2. Barva musí volně stékat. Pigment rozděláváme v roztoku voskokazeínového klihu (1 : 5) a po utření jej přidáváme do hotové bílé barvy. Barvu pak procedíme, vyzkoušíme a necháme ji do druhého dne rozležet. Ztuhlou barvu pak rozehřejeme v teplé lázni. Pro nátěr ji ředíme vlažnou vodou. Bronze rozděláváme ve voskokazeínovém klihu ředěném v poměru 1 : 3 na hustou kaši a po utření je ředíme vodou. Bronze připravujeme jen tolik, kolik zpracujeme během jedné hodiny, starší roztok se zakalí a nemá lesk.

Příprava podkladů pro nátěry barvami s voskokazeínovým klihem

Nové, pačokované omítky malujeme asi za 3 týdny. Podkládáme je slabým mýdlovým roztokem s přísadou voskokazeínového klihu. Staré čisté omítky podkládáme roztokem voskokazeínového klihu (1 : 6), který pro lepší krytí tónujeme příslušným pigmentem. Tohoto způsobu užijeme pod nátěry sytými barvami. Bílé nátěry podkládáme čistým mýdlovým roztokem jako při malbách klihovými barvami.

Nátěry barvami s voskokazeínovým klihem

Barva musí být jen tak hustá, aby dobře kryla a v nátěru na stěně se slévala. Nátěry jsou na prvé natření čisté, jinak nátěr opakujeme řidší barvou nebo natřenou plochu tupujeme touž barvou houbou nebo štětkou. Nátěr pak má jemné zrno. Hotové sousední nátěry při tupování chráníme pruhem z impregnovaného šablonového papíru. Suché nátěry ploch těmito barvami můžeme leštit kartáčem jako voskové malby a kombinovat lesklou plochu s bezlesklým vzorem, šablonovat, válečkovat apod. Roztok voskokazeínového klihu lze užít také jako fixativ pro plastické křídové nátěry. Fixujeme je roztokem 1 : 20; z roztoku 1 : 2 až 1 : 3 lze připravit emulzi pro omyvatelné nátěry při¬dáním lněné fermeže a zmýdelněného olejového laku.

 

Leštěné voskové malby

Pro voskové malby se užívá barev, v nichž kromě klihu je přísada voskové emulze. Také je možno hotové malby přestříkat voskovou emulzí a leštit kartáčem nebo flanelem.

Součásti voskové malby:
kostní klih, kazeín, mléko, vosk včelí, japonský i syntetický, pigmenty stálé v alkáliích. Pomůcky jako pro klihové malby, žíněný kartáč, flanel.
Podklady:
omítka vápenná i sádrová, dřevěné i umělé desky, překližky.

Příprava barev s voskovou emulzí

Příprava voskové emulze. Potřebujeme smaltovanou nádobu a čistou va¬řečku. Ve 4 l dešťové nebo destilované vody vaříme 1 kg drobně nakrájeného včelího nebo jiného vosku, zároveň přidáme 400 g potaše. Obsah během vaření kypí a proto nádobu několikrát odstavíme s ohně a opět přistavíme. Emulzi vaříme, dokud se vosk nezmění v bílou nebo nažloutlou emulzi. Dlouhým vařením na prudkém ohni se vosk srazí a nelze jej upravit v emulzi. Tvoří-li vosk při vaření krupici, pak nebylo použito čistého vosku, nýbrž vosku nastaveného parafínem nebo imitace z parafínu. I tvrdá vápenatá voda nebo soli ve vodě obsažené srážejí voskovou emulzi v krupici. Proto do takové vody přidáváme malé množství jádrového mýdla nebo sody. Včelí vosk je často nastavován stearínem, který se potaši dobře zmýdelňuje. Zmýdelní se i čpavkem, uhličitanem amonným, louhem apod. Japonský vosk se zmýdelňuje potaši velmi lehce a spotřebuje jí velmi málo. Nezmý-delní-li, jde o náhražku z parafínu.
Postup při vaření s alkáliemi je stejný. Syntetický vosk se zmýdelňuje jako včelí vosk.

Příprava voskových barev

Základní bílou připravíme z kaolínu (který je na omak hladký a snadno se leští) s příměsí bílé hlinky, někdy i Lito-ponu. Plavenou křídu nelze použít, protože má drsnou strukturu a ne¬leskne se. Kaolín rozdělaný s vodou na hustou kaši upravujeme roztokem kostního klihu. Přilnavost vyzkoušíme na suchém vzorku. Do hotové barvy přidáme nejméně 1/10 dílu voskové emulze v poměru k obsahu klížené barvy v nádobě. Barva vlivem alkálie obsažené v emulzi zhoustne, a proto ji upravíme přísadou klihového roztoku a mléka. Vzorek znovu zkoušíme otíráním a leštěním. Podobným způsobem připravujeme barvy syté, které rozděláme ve mléce, upravíme pro nátěr roztokem kostního klihu a pak přidáváme voskovou emulzi (1 : 10). Vhodnost natírání a leštění zkoušíme na suchém vzorku. Pro nátěr pak barvu ředíme vodou.

Příprava podkladů pod voskovou malbu

Stěny musí být čisté a po vyspravení trhlin a děr sádrovou kaší podloženy mýdlovým roztokem. Pak stěny natřeme dobře klíženou hlinkou, po uschnutí je přebrousíme skelným papírem č. 100 a znovu pod¬ložíme mýdlovým roztokem. Roztok musí překládat. Podobným způsobem připravujeme stěny pod nátěry sytými barvami, s tím rozdílem, že roztok mýdla zbarvíme v odstínu voskové nátěrové barvy.

Nátěry voskovou barvou

K natírání voskovou barvou použijeme novou štětku (dlouhou), barvu upravíme, aby byla hustá, dobře kryla a aby se tahy štětky slévaly v hladkou plochu. Čerstvý nátěr se musí ještě dlouho lesknout. Nátěry voskovou barvou nepřestříkáváme, protože každá kapka a krupička barvy je v leštěné ploše znatelná. Nepodaří-li se nátěr provést čistý jedním natřením, začínáme od základu znovu.

Stříkáni klihové malby voskovou emulzi

Záleží v tom, že suchou malbu přestříkáme voskovou emulzí, kterou ředíme vlažnou vodou. Na nenápadném místě vyzkoušíme, netvoří-li tmavé skvrny. Voskovou emulzi stříkáme z tla¬kové stříkačky. Rozptyl emulze musí být stejnoměrný. Ojínění plochy způ¬sobují jemné krupičky vosku. Po vyleštění kar¬táčem zmizí, malba na¬bude původní živosti a leskne se.

Fixováni (zpevňováni) malby s přísadou emulze

Do fixativu (kazeínové-ho, glutolinového, kliho-vého) přidáme voskovou emulzi. Směs rozprašu¬jeme z tlakové stříkačky jemnou tryskou.

Leštění voskových maleb

Suché nátěry vosko¬vou barvou nebo malby přestříkané

voskovou e-mulzí po uschnutí leští¬me žíněným kartáčem. Délka žíní kartáče není rozhodující. Leštíme třením točivý¬mi pohyby za stejnoměr¬ného tlaku. Leštění vyža¬duje cvik, zejména leštění krátce střiženým kartá¬čem. Tlakem a třením na místě vzniknou tmavé skvrny (říkáme spálené). Málo klížený nátěr vos¬kovou barvou při Leštění práší. Lesku se dosáhne, avšak malba při otírání pouští. K leštění hladkých sádrových ploch použijeme flanelu, zejména tam, kde je v barvě více vos¬kové emulze.

Techniky voskových maleb

Do barev k šablonování nebo válečkování přidáváme emulzi a hotovou malbu leštíme. Atlasové malby dosáhneme tak, že plochu vyleštíme a pak malujeme klihovými barvami. Leštěný podklad se proti světlu leskne a vzor je tmavší, po světle je tomu naopak. Bílý atlas napodobíme na leštěné bílé ploše zin¬kovou bělobou. Vzor šablonujeme, batikujeme, stříkáme nebo lin¬kujeme. Imitace voskové malby záleží v tom, že voskovou emulzi do barvy nepřidá¬váme, nýbrž plochu natřeme dobře klíženou barvou z kaolínu s mlékem. Po uschnutí ji leštíme kartáčem, který občas otřeme o kousek vosku nebo parafínu. Hedvábný lesk je levnou náhražkou leštěné voskové malby, avšak vzhledem ani jakostí se jí nevyrovná.

 

druhy Primalexů
název
množství
přibližná cena
Polar
1.0 kg
97,00 Kč
Polar
5.6 kg
250,00 Kč
Polar
7.5 kg
315,00 Kč
Polar
15.0 kg
561,00 Kč
Polar
40 kg
1 369,00 Kč
Plus
1.0 kg
95,00 Kč
Plus
5.6 kg
182 Kč
Plus
7.5 kg
223,00 Kč
Plus
15.0 kg
415 Kč
Plus
40.0 kg
929,00 Kč
Standard
5.6 kg
132,00 Kč
Standard
7.5 kg
157,00 Kč
Standard
15.0 kg
274,00 Kč
Standard
40.0 kg
647,00 Kč
Malvena
1.0 kg
144,00 Kč
Malvena
7.5 kg
768,00 Kč
Malvena
15.0 kg
1 267,00Kč
Fortissimo
1.0 kg
113,00 Kč
Fortissimo
5.6 kg
288,00 Kč
Fortissimo
7.5 kg
368,00 Kč
Fortissimo
15.0 kg
759,00 Kč
Bonus
7.5 kg
239,00 Kč
Bonus
15.0 kg
389,00 Kč
Bonus
40.0 kg
799,00 Kč
Malvena
5.6 kg
393,00 Kč
sádra
název
množství
přibližná cena
sádra bílá
1.0 kg
13,00 kč
sádra bílá
3.0 kg
39,00 Kč
sádra bílá
5.0 kg
60,00 Kč
sádra bílá
30.0 kg
267,00 Kč
sádra šedá
1.0 kg
11,00 Kč
sádra šedá
5.0 kg
50,00 Kč
sádra šedá
30.0 kg
169,00 Kč

 

 

 

 

 

 

ostatní materiály
název
množství
přibližná cena
Kaolín
33.0 kg
180,00 Kč
plavená křída
0.75 kg
14,00 Kč
25.0 kg
280,00 Kč
kostní klih
300 g
75,00 Kč
škrobový
300 g
45,00Kč
škrobový
5.0 kg
550,00 Kč
Malbenka
300 g
37,00 Kč

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

banan webhosting